Mně se blogerovo pojetí husitství zdá příliš jako "očerňování". Např. královna Žofie pobývala léta ve svých věnných městech - Hradec a Dvůr Králové - to se nemohla naučit jakž takž česky? Určitý kontakt s Husem potvrzují i jiní historici, ne však platonickou lásku - tak jak to měla "literárně" pojmout paní Kantůrková.

Jinak doporučuji článek s režisérem "komunistou" Svobodou z r.2015, který je velmi zajímavý. A to neberu v úvahu, že jako salónní komunista, řekl bych kavárník, málem zaplatil za své postoje v demokratické ČR životem.

Královna Žofie se za léta pobytu v Čechách zcela jistě česky naučila alespoň v běžném konverzační rozsahu, ale o jejích znalostech jazyka nemáme, žel, žádné zprávy. V německy plynule hovořícím prostředí dvora takovou znalost nepotřebovala. Režisér Jiří Svoboda je výborný režisér detektivek a pamatuji si, že v dobách reálného socializmu bylo každé jeho nové dílo mimořádným počinem. Jak ale někoho napadlo svěřit mu natočení Husova osudu, je jednou z panoptikálních záhad útrob ČT. A proč ještě ke všemu mělo za podklad sloužit esejisticko-beletrizující a prakticky nezfilmovatelné dílo Evy Kantůrkové, to je záhada na druhou.

Opět k některým omylům.

"Hus se ke kritice okamžitě připojil slovy, že "takoví padělatelé knih by měli být upáleni".

Bylo to zcela jinak. Nedlouho před touto rozpravou byli v Praze upáleni dva lidé, kteří falšovali šafrán. Hus se s notnou dávkou ironie zeptal (jak píše Palacký): "zdali ti, kteří falšovali učení, nebyli trestu hodnější, nežli kteří falšovali šafrán"?

"Po přednesení Pálčova traktátu Gloriosus /Slavný/ požadoval, aby se v diskuzi pokračovalo pod podmínkou, že poražený diskutér bude upálen".

Skutečnost je opět jiná. Husovi oponenti ho obvinili z kacířství. Hus odvětil, že svoje názory podá "děkanovi theologickému" i písemně, pokud (opět nechme promluvit Palackého) "budou-li protivníci jeho, jež jej z kacířství vinili, chtíti se zavázati k dostatečnému průvodu žaloby své, a to pod pokutou odvetu (poena talionis), totiž před upálením, jaké na kacíře slušeno." Tudíž opět ironický šťouchanec do protivníků, nikoli Husova krvelačnost...

Jednání na Žebráce líčí odlišně od Palackého W.W. Tomek i Fr. Šmahel. Dvě věci jsou jisté - nešlo o ironický šťouchanec, šlo o život. Proto také královští radové další diskuzi nepřipustili a vyzvali obě strany k odjezdu do Prahy a jednáním o smíru. A tím, kdo první vyřknul slova o upálení byl Jan Hus.

Nevypadlo vám ze jména i ? odpovídal by tomu článek

„A pro tu pravdu evangelia, kterou jsem celý život hlásal, chci dnes vesele zemřít.“ Ucelenější přehled Husových výroků o pravdě, je třeba zde http://cb.cz/rakovnik/poselstvi-jana-husa

Je jisté, že nikdo nemůže být plným vlastníkem pravdy, neboť ta převyšuje poznání každého člověka. Přesto se Vás, pane autore, zeptám : Znáte pravdu evangelia ?

Prakticky vše, co u Husově pobytu a smrti v Kostnici víme, pochází z jednoho zdroje - relace Petra z Mladoňovic, Husova žáka a přítele. Nejde tedy o pramen nestranný. Připočteme -li k tomu Husovu evidentní schopnost sebeprezentace a schopnost public relations /moderně řečeno/, je na deformovaný dějinný obraz zaděláno. Pravda evangelia trvá už 2.000 let a bude trvat dále. Ale nám jde dnes o cíl mnohem skromnější, o pravdu o Janu Husovi.

Díky za pěkný článek plný informací.