CO NA TO ČEŠTÍ POLITICI ?
39-letý ministr spravedlnosti Pelikán podá demisi a na jeho místo přichází 71-letá důchodkyně. Těžce se pohybující, těžce dýchající, zato čiperně odečítající ze rtů mocného Bimba.
Do ústavního soudu je opakovaně protlačován JUDr. Gerloch, už v minulosti chápající politickou potřebu "širšího výkladu práva".
Odchází 68-letá ombudsmanka, jedna z posledních veřejně činných postav autentické Charty 77. A kdo z mladších na její místo ? Inu, 82-letý všudybyl českých stranických kuloárů JUDr. Křeček. Ve věku, kdy se mnohý z nás rozhlíží po nejbližším hospicu, se hbitě zařadí do zástupu neúnavných šmejdilů mez Hradem, Strakovkou a parlamentní restaurací a nabízí se beze studu k dalšímu šestiletému mandátu. A světe, div se - dostane ho !
A zástupy jemu podobných zaplevelují a brzdí českou politiku a slouží do roztrhání těla...... Komu vlastně?
NEZNIČITELNÉ HNOJIVO ČESKÉ POLITIKY
Jsou jich stovky a donekonečna vysedávají v nejrůznějších radách, komisích, odborných skupinách a poradních orgánech pro kdeco. Exporadce exprezidenta Klause, novinář Xaver, přísná Bobo či přispěvatel Parlamentních listů - všichni se činí stejně. Šeptem a v diskrétním přítmí informují, sdělují, donášejí, ba i práskají. Sami pak, nastavujíce ucho k šepotu mocných, vybíhají z jejich kanceláří a sekretariátů, přicházejí na patřičná místa a důrazně upozorňují, že pan předseda /tajemník, ministr, premiér, kancléř, prezident/ si přeje /je toho názoru, podporuje, ba i naléhavě žádá/. A pak se vracejí na místa nejtoužebnější, aby, šoupajíce úslužně nožičkou, oznámili Velikánovi, kdo ochotně přikývnul, kdo loajálně zvedl ruku při hlasování, kdo vtipně přispěl vylepšujícím nápadem. A aby také pohoršeným tónem žalovali, kdo měl nejapné poznámky, kdo se poškleboval, ba, že se našli i tací, kteří hlasovali proti !
A CO MY S TÍM ?
Buďme rádi, že mladí lidé z Milionu chvilek rychle porozuměli, odkud kam teče močůvka české politiky a buďme jim vděčni, že se ujmou organizování odporu proti plíživému stěhování stále větší moci do rukou jedinců, pravidla demokracie povýšeně přehlížejících. Nedopřejme sluchu a zraku mračnu plivanců, nadávek, osočení i zbabělých dezercí, snášejících se nepochopitelně na hlavy chvilkařů. Nedejme se uchlácholit lstivým argumentem, že ombudsman nemá žádné významné pravomoci. Už zítra mu mohou být demokraticky labilním Parlamentem přiděleny.
A pak už může být na demonstrace pozdě.