Mýtus a realita - Dekret kutnohorský

Karel IV. neměl rád Čechy. Nepřál jim vzdělání ani univerzitu. A všechno zařídil tak, aby Čechům na pražské univerzitě vládli Němci.

Že je výše uvedené nesmysl ? Že Otec vlasti chtěl pro Čechy jen to nejlepší ? Zdá se, že malá skupina univerzitních mistrů si to nemyslela a prosazovala názor, který později přešel i do učebnic dějepisu a lze jej shrnout takto:" Na pražské univerzitě byl od jejího vzniku poměr rozhodovacích hlasů 3 pro Němce, 1 pro Čechy. To bylo nespravedlivé /jsme přece v Čechách !/. Král Václav IV. proto roku 1409 zvláštním výnosem poměr hlasů obrátil - 3 pro Čechy, 1 pro Němce. Tomuto výnosu se říká Dekret kutnohorský."

 ČTYŘI NÁRODY, ČTYŘI HLASY ANEB RADIO JEREVAN PO ČESKU

Ve skutečnosti tyto čtyři hlasy nebyly rozděleny mezi Čechy a Němce, nýbrž mezi čtyři univerzitní národy. Počet čtyř národů na univerzitě nebyl náhodný ani neobvyklý. Stejný počet čtyř národů byl zaveden i na Sorboně, na Vídeňské univerzitě i jinde. Jako mnohé v životě a díle Otce vlasti měl i tento vzorec svůj smysl - symbolizoval čtyři světové strany a tím i jistou kosmopolitnost, intelektuální otevřenost či, chcete-li, jakési rané evropanství. Rozhodně se však nejednalo o národy v dnešním, ani tehdejším, slova smyslu - ani státně, ani jazykově.

A co to tedy bylo, ty čtyři univerzitní národy?

Posuďte sami:

SASKÝ národ - kromě Sasů do něj patřili mj. i studenti a profesoři z Dánska,Švédska, Finska, Lotyšska a Estonska.

BAVORSKÝ národ - kromě Bavorů i univerzitáni z Korutan, Slovinska, Švýcarska a Holandska.

POLSKÝ národ - Litva, Lužice, Míšeňsko, Slezsko

ČESKÝ národ - Žitavsko, Kladsko, Uhry, Sedmihradsko /dnes v Rumunsku/

Pro zajímavost připomeňme, že Češi na Sorboně byli zařazeni do národa anglického.

Už jen výčet jednotlivých národů na pražské univerzitě je impozantní a dokládá její evropsky významné postavení a prestiž.

BOD ZVRATU

Počátek změny byl vlastně celkem nenápadný. Na chystaný koncil v Pise se představitelé české církve odmítli vydat - konal se proti vůli papeže Řehoře XII. Král ovšem svou delegaci na koncilu potřeboval, bylo lze očekávat závažná politická rozhodnutí a licitaci o říšskou královskou korunu. Řešením bylo vyslat delegaci "náhradní", složenou z univerzitních teologů.

Jenže tady král narazil. Sebevědomí univerzitní mistři účast odmítli, ukázalo se ale, že mezi mistry českého národa převažuje názor pro účast. Historik F.M. Bartoš soudí, že to byl Lobkowicz Mikuláš, řečený Bohatý, vlivný člen královské rady, kdo navrhl patovou situaci vyřešit změnou poměru hlasů. Bez předchozí dohody se skupinou univerzitních viklefistů, jejich příprav a důkladného zpracování veřejného mínění, by ale nečekaný a bleskově provedený manévr nebyl možný.

Vydáním Dekretu kutnohorského získal král svoji delegaci pro účast na koncilu, čeští viklefisté zase vládu nad univerzitou a univerzitními prebendami.

Je smutně příznačné, že o pár let později se k nápadu na tuto osudovou změnu nikdo příliš nehlásil. Když byl Jan Hus, jeden z hybatelů této "dekretové revoluce", v Kostnici Štěpánem z Pálče obviněn, že z jeho popudu byli vyhnáni nejen mistři tří národů, ale i mnozí mistři čeští, kteří jsou dosud ve vyhnanství na Moravě, odpověděl Hus vyhýbavě:" Nevím, nebyl jsem v té době v Praze." Jindy tak přímočarý "milovník pravdy" si neuměl vzpomenout, že opisem dekretu se na Betlémské faře pochlubil Ondřejovi z Brodu a Janovi Eliášovu, samotným účastníkům kutnohorských jednání, ještě v době, kdy oni sami znění dekretu nevlastnili.

UNIVERZITNÍ NORMALIZACE ALA WYCLIFFE

Od založení ústavu v roce 1347 přísahali při vstupu na univerzitu studenti i profesoři, že budou jednat "pro dobro a užitek univerzity". Později roku 1385 byly tato přísaha věrnosti univerzitním zásadám spojena s tzv. "concordia nacionum", univerzitním zákonem o "svornosti národů". Jinak řečeno, studenti a profesoři přísahali univerzitě i sami sobě navzájem.

Dekret kutnohorský tuto přísahu dramaticky změnil - studenti a profesoři měli napříště přísahat "item promittet fidelitatem regi nostra et regno". Nepřekvapuje nás, že přísaha věrnosti českému králi byla zcela nepřijatelná pro příslušníky tří národů, včetně mnoha příslušníků českého národa. Co překvapí je zaslepenost skupiny viklefistů, která ponižující změnu prosadila. Můžeme jen hádat, co Jana Husa, Jana z Jesenice, Jeronýma Pražského a další  vedlo k souhlasu se ztrátou univerzitní autonomie a akademické svobody.

Jak špatné svědomí uchvatitelé pražské "alma mater" měli, je zjevné i z toho, že po uchopení moci na škole znehodnotili listinu obsahující "concordia nacionum" vyškrábáním textu této "univerzitní ústavy" z pergamenu. Historik Martin Nodl, autor obsáhlého díla o Dekretu kutnohorském k tomu říká:" ...právě na těchto třech stránkách se nacházela ....smlouva mezi čtyřmi pražskými univerzitními národy o dodržování svornosti, tedy ona concordia nacionum, kterou nechali vítězstvím opojení čeští mistři......vymazat, ve snaze navždy ji vytěsnit z univerzitní paměti."

KONEC VZDĚLANOSTI V ČECHÁCH

Prvním důsledkem Dekretu kutnohorského byl demonstrativní odchod  3/4 všech studentů a profesorů z Prahy ihned po skončení semestru. Měli kam jít a všude byli vítáni. Na univerzitách ve Vídni, v Lipsku, Krakově nebo v Heidelbergu si nad hloupostí Čechů nepochybně mnuli ruce. Příliv nových univerzitánů a zároveň rozklad konkurenčního a do té doby nejvýznamnějšího vzdělávacího ústavu v říši byl něčím, v co nemohli doufat ani v nejblaženějších snech.

PÁD

Na fakultě svobodných umění /artistické/ klesaly počty studentů rok od roku. V roce 1416 zbavil kostnický koncil pražskou univerzitu privilegií. Následně v lednu 1417 odmítl pražský arcibiskup Konrád z Vechty udělit povolení k mistrovským zkouškám. Vyhlášením pravověrnosti kalichu v březnu 1417 se univerzita definitivně vyvázala ze sítě evropských univerzit. Historik Fr. Šmahel k tomu dodává:"Jestliže již dříve doktrinální rozepře zatlačovaly výuku do pozadí, v roce 1419 se již nekonaly ani zkoušky."

Také pražská právnická univerzita po roce 1409 ztrácela svůj mezinárodní charakter. Ztenčil se učitelský sbor, ustala vědecká činnost, postrádáme zprávy o výuce. Poslední tři posluchače intituloval roku 1418 poslední rektor právnické univerzity. K tomu Jiří Kejř:" Od vrcholných let, kdy měla univerzita mezinárodní věhlas, byla hojně navštěvována a vzkvétala bohatým vědeckým životem, klesala postupně do bezvýznamnosti. Neměla už ani učitele, ani žáky."

Nadbíhání světské moci a domáhání se králova rozhodnutí ve vzájemných sporech se českým univerzitním mistrům brzy zle vymstilo. Na teologické fakultě Václav IV. vyřešil nekonečné hašteření profesorů roku 1413 jednoduše. Nařídil Husovi odejít z Prahy a čtyři další teology /mj. Stanislava ze Znojma/ vypověděl ze země. Historik Jaroslav Kadlec vývoj shrnuje následovně:" Odstraněním čtyř předních profesorů byl počet členů profesorského sboru snížen z 8 na 4 a provoz fakulty byl ochromen. Tři roky nato se tragédie fakulty dovršila, když otcové kostnického koncilu činnost univerzity suspendovali."

Krátkou naději pro torzo někdejší pražské univerzity přineslo r. 1447 obnovení práv papežem Mikulášem V., naděje však pohasla po nástupu Jiřího z Poděbrad na trůn. R.1458 rada univerzitních mistrů rozhodla o povinné přísaze všech graduovaných na kompaktáta. Žalostné trosky kdysi velkolepé Karlovy a Arnoštovy univerzity, již tak smrsklé na jedinou artistickou fakultu, přestaly Evropu zajímat. Škola, nyní již jen "bezvýznamné regionální učiliště" /Fr. Šmahel/, upadla na příští staletí do bezvýznamnosti, ve které setrvává dodnes.