O sběratelství obrazů a investování do nich VIII.

Není falzum jako falzum. Některá falza mohou být falzy jen z poloviny nebo ze čtvrtiny. Nebo také vůbec. Nevěříte ?

Před několika lety proběhl médii skandál příslušníka známé herecké rodiny, který se z lásky k umění dopustil té nepředloženosti, že si otevřel vlastní galerii. Kdosi objevil mezi vystavenými exponáty "falzum" a média se hbitě chopila atraktivní kauzy. O co šlo ? Malíři občas zhotoví grafický list jako přílohu bibliofilie - krásně vypravené knihy v malém, většinou číslovaném nákladu. I známí výtvarníci před druhou světovou válkou si takto rádi přivydělali pár korun, a grafický list, často nesignovaný, ale nepopiratelný originál, byl do knihy vložen, případně vevázán. Již v dobách předrevolučních různí chytráci zjistili, že takový list, z knihy vyjmutý a podnikavcem dodatečně "podepsaný", má vyšší cenu, než původní nepodepsaný exemplář. A nešťastný nezkušený galerista přijal do prodeje právě takový neférově zhodnocený list. A neštěstí bylo hotovo.

Nepodepsaná grafika Toyen se podpisem rázem zhodnotí o několik tisíc korun.

Ale situace může být ještě složitější. Někdy takové falzum vznikne i s vědomím autora. Malíř Jan Zrzavý seděl kdysi po skončení slavnostní části vernisáže u stolku spolu se známým kunsthistorikem, který malířovu výstavu uváděl. Jak bylo tehdy zvykem, návštěvníci přicházeli ke stolu, a nechávali si od umělce podepsat katalog. Výjimkou byl pán, který přistoupil a předložil před Zrzavého autorovu nepodepsanou kresbu. Koupil ji před časem v antikvariátu jako dílo Zrzavého a požádal Mistra, zda by mu ji nepodepsal. Zrzavý kresbu pozorně prohlédl, potom vzal tužku a kresbu podepsal. Pán poděkoval a odešel, zato přihlížejíci kunsthistorik, jinak velký znalec Zrzavého díla, znervózněl. "Mistře, povídá, byla ta kresba opravdu Vaše ? Mně se nějak nezdála." A Mistr odpověděl klidně: "Nebyla, ale nakresleno to bylo dobře. Jako bych to dělal já sám."

Zrzavého kresba láká falzifikátory zdánlovou jednoduchostí. Tato je ovšem pravá.

Ještě úžasnější je historka, kterou mi před pár lety vyprávěl známý a vynikající malíř, říkejme mu třeba Olda. Olda studoval na konci 40. let na Akademii u prof. Jana Baucha, velkého mistra a tehdy velmi žádaného autora. Šikovný student padl profesorovi do oka a jednou pan profesor povídá: "Koukni, Oldo, přijď za mnou odpoledne do ateliéru. Měl bych pro tebe nějakou prácičku." Studentík, natěšený na malý honorář, přiběhl a pan profesor mu řekl :"Podívej, Oldo, je před Vánocema, mně choděj lidi nakupovat a já nestíhám...Já bych potřeboval, kdybys mi namaloval pár "Bauchů", žádné oleje, jenom kvaše na papíře". A předložil před Oldu své vlastní zátiší s ovocem, které mělo posloužit jako vzor. První "zkušební" exemplář prof. Bauch zkontroloval, studenta pochválil a poručil si pět zátiší s ovocem, pět kytic a pět dívčích hlaviček "s ňákou dekoračkou". Obrázky pak pan profesor osobně podepsal a dílo bylo završeno. Ještě dnes občas vídám Oldovy "Bauchy" prodávat a musím říct, že ne-li na první pohled, tak na druhý jsou pro cvičené oko celkem dobře k poznání.

A honorář ? Když pilný student dílka dokončil a předal, Jan Bauch mu povídá:" Oldo, jsem spokojen. A za odměnu můžeš v neděli přijít k nám na oběd. Maminka dělá rajskou, aspoň se jednou pořádně nadlábneš". "A šel jste ?", povídám zklamaně. " No bodejť, rozzářil se Olda, bylo pár let po válce a taková rajská s knedlíkem byla velká vzácnost." A pak suďte falzifikátory !

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jaroslav Konáš | čtvrtek 14.9.2017 13:08 | karma článku: 15,27 | přečteno: 549x
  • Další články autora

Jaroslav Konáš

Dynastie mužiků

24.2.2022 v 6:32 | Karma: 17,51

Jaroslav Konáš

Tma na konci tunelu

9.4.2021 v 11:18 | Karma: 24,19