Problémy s muslimy v Evropě se množí a mnohdy mají nečekanou podobu. Evropští politici přitom vykazují tu bezradnost, tu neochotu jednat, i když řešení existuje.
Zmatení evropských politiků, jak vlastně islám pojmout, oslabuje a znejisťuje evropskou společnost. Zároveň stále více posiluje muslimy v jejich přesvědčení, že jejich modus vivendi s většinovou společností je správný.
Evropané a jejich politici si budou muset znovu předefinovat tři významné pojmy: náboženství, ideologie, sekta. Islám a růst jeho vlivu v Evropě je totiž založen na obratném / a možná i nevědomém / manévrování muslimů na rozhraní těchto pojmů.
Vůči státu se islám vždy prezentuje jako náboženství se všemi výhodami, které mu z toho v demokratických státech plynou. Vůči jinak věřícím i většinové společnosti je jeho postoj výrazně tvrdší a stále usilovněji jim vnucuje ideologická pravidla, často neslučitelná s evropskými zákony / pronásledování Salmana Rushdieho nebo kauza "karikatury proroka Mohameda" / . Vůči vlastním vyznavačům se už chová jako typická sekta a tvrdě vymáhaná pravidla v kdejaké oblasti omezují soukromý život a brání soužití s nemuslimskou většinovou společností prakticky na nulu / , zákaz sňatků s jinověrci, trest smrti pro odpadlíky, nadřazenost vlastních pravidel nad zákony/.
Evropané budou tedy muset znovu a detailněji definovat pravidla pro legalizaci náboženství a církví a velmi pečlivě posuzovat jejich kompatibilitu s evropskými zákony. Islámu chybí hierarchická struktura, jakou mají např. křesťanské církve a důsledkem je měňavkovitá a neuchopitelná podoba, znemožňující i samotným muslimům zavést pro život mezi jinověrci pevná a jednotná pravidla. Proto musí Evropané tato pravidla zavést muslimům sami.
