Je to smutné, ale zdá se to nevyhnutelné. Spisovatel Milan Kundera musí nejdříve zemřít, aby se jeho dílo dostalo do rukou českého čtenáře.
Pokud se autor nedopustí ještě na poslední chvíli té potměšilosti, že zakáže i vydání posmrtné. Nevím do jaké míry si autor uvědomuje, jak povýšenecky a urážlivě působí jeho postoj vůči českému čtenáři, rozhodně by si to však měl uvědomovat nakladatel. Pánové z legendárního brněnského vydavatelského domu Atlantis by měli mít tolik cti a odvahy, aby místo českým čtenářem očekávaných románů odmítli Kunderou předhazované literární ohlodané kosti typu Kastrující stín.... etc. Obecně šířené Kunderovo tvrzení o jeho pečlivosti při korekturách českého překladu, bránící rychlejšímu vydávání románů v českém jazyce, se ovšem rozpadá při pohledu na seznam autorových titulů vydaných v angličtině, v kterémžto jazyce musí dát korektury autorovi mnohem více práce. Přesto vycházejí rok resp. dva po vydání originálu. Nekonečné hloubání nad jemnými finesami překladu se jaksi nekoná. A v očích českého čtenáře až dosud břitké ratio velkého vypravěče ztrácí na síle a mění se v pouhou břečku žvanivých výmluv. Žádný nakladatel / a ani Gallimard / není totiž dost šílený, aby přistoupil na spisovatelův požadavek odepřít knihu půl miliardě potenciálních čtenářů. A žádný autor dost elitářský, aby si odepřel příslušný honorář. Kunderův postoj má rysy jakési podivné msty českému čtenáři. Neprávem. Byli to právě čeští čtenáři, kdo zakoupením 250.000 výtisků Žertu učinili z Kundery spisovatelskou hvězdu a posunuli ho tak do hledáčku velkých spisovatelských domů " na Západě ", jak se tehdy říkalo. Ale jak to často bývá, osud si s romanopiscem zahrál zlomyslný ŽERT. Autorovi, který dlouhodobě hlásá, že spisovatel má zůstat skryt za svým dílem, se v Čechách povedl pravý opak. Jeho dílo zůstalo zcela skryto za postavou svého autora.
