“Přemýšlivý čtenář může nepochybně položit otázku: A proč by Zikmund nechával husitské vojsko uniknout ? Odpověď zní: Protože i zde Zikmund upřednostnil politický zájem před vojenským vítězstvím. Pokud by v obklíčení uvízl jen Žižka se svými oddíly, dal by Zikmund nepochybně svým velitelům volnou ruku k jeho likvidaci. U Kutné Hory ale proti uherskému králi stálo vojsko Pražanů a jejich spojenců, příslušníků panských rodů a vlivných pražských patricijů. Jejich budoucí podpora byla pro Zikmunda důležitá při jednání o nastoupení na český trůn a rytířská velkorysost vůči nepříteli u Kutné Hory byla dobrou investicí pro příští jednání o osudu země.“

Tomu sám nemůžete věřit. Skutečnost je mnohem prostší.

Případný otevřený vojenský střet by mohl znamenat porážku křižáků a pak by následovalo obléhání Kutné Hory. Zikmund nemohl riskovat, že se dostane do zajetí. Dobře věděl, že mu nikdo nepřijde na pomoc. Němečtí křižáci byli poraženi u Žatce už na začátku října. Proto raději zvolil jistotu a stáhl vojsko ke kutnohorským hradbám. Ovšem ani tahle taktika nebyla úspěšná, jelikož dala Žižkovi možnost zkonsolidovat síly a přejít k drtivé ofenzívě, která nakonec Zikmunda přinutila k ústupu. Každopádně pro Zikmunda bylo mnohem přijatelnější ustoupit, než být zajatcem svých nepřátel.

Táborům a Pražanům rozhodně nebyl umožněn průjezd otevřeným koridorem. To si zase interpretuje události podle svého. Ten koridor si museli vybojovat.

Vavřinec z Březové: „Potom, když obě vojska, jak bylo povězeno, sváděla až do noci v poli rytířské půtky, položilo se královské vojsko nedaleko od vojska pražského, aby dostávalo z Hory potraviny. Ale Táboři s Pražany, majíce velmi málo jídla a pití, v mrazu vykonávali půst Bohu. A zdvihnuvše se přitrhli k místu, které král se svým lidem obsadil, a vystřelivše z děl, zahnali krále s celým jeho vojskem z místa, kde se položil.“

Střet u KH nemohl znamenat porážku křižáků, neb zde křižáci nebyli. Tažení absolvoval Zikmund s vlastní uherskou armádou a také je sám platil. Argumenty Žižkových obdivovatelů většinou stojí a padají s líčením Vavřincovým, které /jak zde již bylo několikrát zmíněno/ místy postrádá spolehlivost. Bez přihlédnutí k ostatním pramenům, kterých máme pro Zikmundovo kutnohorské dobrodružství dostatek, nelze podat přesný popis událostí. Kritický přístup k pramenům Vavřince nediskvalifikuje, jen nabádá k obezřetnosti.

Tento díl jsem nepochopil. O Žižkovi není.

Je o tom, jak jedni Češi chtěli bojovat (husité) a Zikmund nad nimi "vyhrál" tím, že se domluvil s jinými Čechy (měšťany) kteří ty první zradili. Jedni zradili druhé...

A to Zikmundovo "lidumilství" dávané na odiv bylo přeci ryzí pragmatizmus: proč bojovat, když vítězství měl zajištěno zradou měšťanů? Bylo zbytečné bojovat. Možná čekal, že je vyhladoví v obklíčení. To že dokázali "zmizet" svědčí o jejich schopnostech, ale Zikmund v tom nehraje roli. Stejně si určitě i pak myslel, že se vlastně nic nestalo, protože se vždy zase najde někdo, kdo husity zradí.

Ústupem husitů od Kutné hory to ale neskončilo. U Kolína Žižka posílil vojsko a vydal se zpátky ke Kutné Hoře. Zhruba 7 kilometrů od Kutné Hory u vesnice Nebovidy rozdrtil předsunuté uherské jednotky a Zikmundovi nezbylo nic jiného, než se dát na ústup k Německému Brodu. Mezitím ještě přikázal Kutnou Horu vypálit. Ustupující křižácké oddíly byly dostiženy u Habrů a tam rozdrceny. Po této zkušenosti se už Zikmund nikdy nepokusil vpadnout do Čech s vojskem. Další křížové výpravy organizoval papež s německými knížaty.

S těmi šlechtickými tituly to asi nebylo tak horké. Ostatně po smrti Jana Žižky se vrchním velitelem Sirotčího svazu nestal žádný příslušník panského stavu (Sirotčí svaz byl převážně tvořen takzvanými Many, tedy příslušníky panského stavu), ale Kuneš z Bělovic, o kterém do roku 1422 neexistuje žádná zmínka. Na tuto pozici ho měl navrhnout sám Jan Žižka.

Díky za Vaše blogy, ráda vás čtu.

Je to hodně zajímavé.

Karma

Děkuji za povzbuzení.

Velmi zajímavé čtení

Děkuji za vytrvalou podporu.

Myslím, že Žižka byl u Kutné Hory už po zranění druhého oka, takže s největší pravděpodobností viděl velmi omezeně. I z tohoto důvodu by nebylo divu, kdyby nevelel. Na druhou stranu jeho neformální autorita zřejmě byla obrovská...

Průběh střetnutí asi nebyl tak heroický, nicméně situace zas nebyla taková, že by měl Zikmund husity "na lopatě". A jestliže se zpochybňuje věrohodnost zdrojů celkem spolehlivých, pak velká míra ostražitosti musí panovat i u Dlugosze a Ludolfa. Dlugoszovi bylo v době události nějakých šest let - a sotva se o něm dá mluvit v souvislosti s husitstvím jako o nestranném pozorovateli; Ludolf Zaháňský třeba už o Václavu IV. psal, že je to druhý Nero, který chtěl zapálit Prahu, nechal ugrilovat svého kuchaře atd....jistá zaujatost tu zkrátka taky byla

Nejméně od září Žižka velel svým oddílům bez omezení. Pokud nebyl u KH k velení připuštěn, pak právě proto, že zde byli velitelé autoritativnější a respektovanější.

Jiných zdrojů, než jsou Vavřinec, Dlugosz a Ludolf, je poskrovnu. Dlugoszovy záznamy, byť časově poměrně pozdní, jsou historiky opakovaně ověřeny a považovány za poměrně spolehlivé. Občas vyslovované nelichotivé mínění o Ludolfovi je nedorozumění. Ve svých zápiscích, které nejsou ani kronikou v pravém slova smyslu, zaznamenává, kromě ověřených informací, i fámy, které se v Čechách šíří mezi lidem. Ty ovšem nepředkládá jako fakt, ale jako české bulvární pikantnosti. Je také důležité, že Ludolf neměl Zikmunda v oblibě, což ve svém díle opakovaně dává najevo.

Jsem si jist, že i v dnešní době bychom našli podobného reka, který za života byl sukničkář a opilec a čím dál, tím více se z něj stává svatý, proti kterému jednou bude dokonce i František z Assisi nezřízený zhýralec.

Všude byl a všechno viděl ... a narodil se v Kině.

Ono je to s Zizkou asi tak jako s dnesnimi internetovymi bojovniky proti komunistum za dob totality.