Vy sice citujete významné historiky, kteří mají k danému tématu co říct, ale ve výsledku si vytváříte vlastní závěry se kterými by tito historici nesouhlasili.

František Šmahel v rozhovoru pro Aktuálně.cz na otázku ohledně husitského radikalismu odpověděl: "V dějinách není nikdy nic jen černobílé. V případě husitů souhlasím s Karlem Čapkem, který ač vyhlášený pacifista, vyzdvihoval na nich, že byli ‚mužsky stateční"

Josef Pekař: „Je pravda, že hrdinný a vítězný zápas Čechů husitských za svou pravdu, tj. za prohloubení a zopravdovění náboženského života, zůstane největší slávou českých dějin. Je málo národů, kteří v zápase o myšlenku, jež měla přinést pokrok všemu křesťanstvu, tedy nikoliv v zápase o zisky hmotné jakéhokoli druhu, byli tolik obětovali, jako národ náš.“

Německý historik Ferdinand Seibt (1927-2003): „Husitskou revoluci můžeme označit společně s francouzskou nebo severoamerickou revolucí jako světodějný příspěvek k životním formám atlantické kultury. Uznáváme ji navíc jako důležitou etapu v dějinách vzniku evropských revolucí.“

"Dějiny husitství mezi léty 1419 a 1431 nás učí vidět ve vnějším ohrožení důležitý svorník pro soudržnost českých revolucionářů, možná ten nejdůležitější. Zvolili sílu, podle které se zorganizovali kolem přijímání z kalicha. A nepřátelská moc je zasáhla s pravděpodobně neslýchanou krutostí. Čtyřikrát byl proti husitům kázán kříž. Za tímto účelem byl v Říši zaveden nový, efektivní daňový systém. Označení Čech jako kacířské země, často v neověřeném a nekritickém nacionalistickém zjednodušení dosáhlo v propagandě mezinárodního rozměru. Přitom nebralo ohled na Čechy žijící v okrajových oblastech, kteří zůstali věrni církvi i králi. Postup křižáků byl nemilosrdný a nečinil rozdílu. Tím spíše se nabízela jednotná obrana."

V podstatě se chováte jako klerikální historici 18. a 19. století, kteří účelově zdůrazňovali jen negativa a zamlčovali v jakém kontextu ony události probíhaly. Že církev a státní moc od počátku rodícího se reformního hnutí násilně potlačovaly mírumilovné lidové poutě asi bylo v pořádku. Že papeženci v Kutné Hoře během let 1419 až 1421 naházeli do kutnohorských šachet 5000 stoupenců Husova učení bylo asi v pořádku. Iluminace z 15. století: http://svornost.com/wp-content/uploads/vrhani-husitu-do-sachet.JPG Tohle je skutečné genocida. Vyjádření papeže Martina V., že je třeba vyhladit všechny Čechy nese jasně genocidní rysi. Na husitské straně taková vyjádření nenajdete. Všichni významní historici se shodují, že zahraniční i domácí odpůrci husitů se chovali mnohem krutěji než samotní husité. I co se týče toho dobývání a drancování se dá polemizovat. Dobývaní měst spočívalo v tom, že byla vyměněna městská rada, husité rozhodně neměli zájem na tom, aby došlo k totálnímu zničení měst. Města byla často obsazena díky pomoci samotných měšťanů, kteří sympatizovali s husitskými myšlenkami. Husitské dobývaní měst se rozhodně mírou krutosti nemůže rovnat Zikmundovi a jeho kumánským hrdlořezům, kteří při svých intervenčních výpadech drancovali města a hrady.

Vavřinec z Březové popisuje Zikmundovo tažení do Čech takto: „Když totiž táhl se svým vojskem s řečenými pány přes Humpolec a Ledeč ke Kutné Hoře, jeho nelidští a věrolomní lidé všem (jak přátelům, tak nepřátelům) vypalovali vesnice, městečka a hrady, a znásilňujíce panny a ženy až do vydechnutí duše, potom je usmrcovali, maličkým dítkám usekávali ruce a nohy a pohazovali je před očima matek a jejich matky s ostatními ženami obnažené hnali před sebou jako dobytek a zavěšovali je na plotech za prsy, z kterých někdy sáli."

Spousta věcí ve Vašem článku jsou faktem. Historie by měla být hlavně o faktech. Problém je, že ji často posuzujeme černobílým pohledem. Ten byl hodný a ten zlý...Jenže tak to není. Stejně jako černobílá legenda o dobrém Janu Žižkovi na mě působí i Váš článek, kde ho vykreslujete jen jako zlého. Myslím, že nemůžeme hodnotit historii dnešní optikou. Zvláště když jde o dobu, kde museli být lidé z dnešního pohledu neuvěřitelně drsní, až odporní. Převládali špatné vlastnosti, protože jen ty umožnily člověku přežít. Když máte každý den hlad a každý den je ohrožován Váš život, jinak se chovat těžko můžete. Vaše soudy a závěry se mi proto nelíbí. Mimochodem i u křížových výprav převládala početně lůza nad rytíři, kteří se také nechovali ušlechtile, jak o nich panují legendy.

Často narážíme v diskuzi na námitku, že nelze historii hodnotit dnešní optikou. Bohužel, jinou optiku nemáme. Často teprve odstup a změněné okolnosti nebo podmínky nám umožní vidět plný dopad historických dějů. Podobné je to s tzv. černobílým pohledem. Vidíme-li všechny fasety dějů - černé i bílé - vidíme věci plasticky a tedy lépe.

Již dříve jsem v diskuzi napsal, že z Husa, Žižky i husitství celkově se v Čechách v 19. století stalo politikum a to trvá dosud. Je nenormální, že události 600 let staré budí emoce a mnoho Čechů cítí jako ztrátu důstojnosti a jistoty pouhé poznání, že Hus byl provinční intelektuál s mnohými lidskými nedostatky a Žižka bezcitný hrdlořez, vraždící své spoluobčany způsobem, který bychom dnes bez zaváhání nazvali genocidou.

Odkazy na drsnou tehdejší dobu nelze, než odmítnout. Doba byla stejná v Bavorsku, Sasku nebo v Korutanech, ale zničující občanská válka zuřila jen v Čechách. Že se církev musí změnit, věděl v Evropě kdekdo. Ale jen Češi se tváří, jako by na nápravu zkažené církve měli patent - výsledkem bylo však jen totální zničení jedné z nejbohatších zemí Evropy.

Skutečným vítězem patnáct let trvající občanské války bylo pouze několik set nejdrsnějších predátorů, kališníků i katolíků, kteří se obohatili do té doby nepředstavitelnou měrou.

V každém případě měl Žižka skvělý marketing a "píár", když z tak odporných činů dokázala vytvořit dodnes žijící velkolepou legendu a jehož majestátná socha dodnes shlíží na Prahu.

Myslím, že v Prachaticích šlo o jakési znovudobytí, kdy před Žižkovým příjezdem ve městě došlo i k upálení utrakvistů. Město se odmítlo vzdát (mám dojem, že Žižka vesměs tyhle výzvy dával - a snad je i leckdy dodržoval, tedy že ušetří životy; asi tedy ne vždy...), proto nastal ten masakr. Na druhou stranu, u Lipan vítězové s poraženými naložili stejně, nahnali do stodol a zapálili.

Samozřejmě, že za husitské revoluce se na na nějakou sociální síť nebo vzdělání nehledělo, ale to za málokteré války. A souhlas, že vyživování polního vojska něco stálo - a že to odnášeli i nevinní. Brutalita je také nezpochybnitelná. Ovšem jak podotýká Pekař, složení Žižkova vojska tomu nahrávalo - a dodává, že "...i o selských houfech ve vojnách švýcarských slyšíme nářky na neslýchané ukrutenství jejich."

Žižka vypálil Bystřici a po obnově se pojmenovala jako Nová Bystřice.

A nikdy jsem si neuvědomil, že likvidací církve byla zároveň likvidována sociální síť a školství.

Bude se natáčet či již se natáčí film o Žižkovi. Kdyby si hlavní představitel Žižky přečetl tyto blogy, tak nevím, zda by měl radost z toho, koho hraje. A koho že v tom filmu hraje Šebrle? Také nějakou odpudivou postavu?

Panu režiséru Jáklovi fandím už od dob, kdy natočil velmi dobrý a trochu neprávem opomíjený horror Ghoul. Namísto obligátních českých výmluv, jak to nejde, prostě odjel do Hollywoodu a pracuje. Je jasné, že jeho Žižka bude víc Hollywood než realita, ale to je v pořádku, jde o příběh, ne o hodinu dějepisu. Hlavní hrdina byl vybrán skvěle, celý herecký tým vyhlíží opravdu působivě. Koho hraje Šebrle netuším, spíše nějakého urozeného "klaďase". Nad výběrem látky z českých dějin pro americkou produkci jsem se zpočátku podivoval, ale je možné, že evropský středověk má pro amerického diváka jakousi pikantní přitažlivost. Tak uvidíme, každopádně Jáklovi držím palce.

Vy, lidé nenávidějící pravdu, spravedlnost a rovnost se můžete snažit jak chcete, ale památku na Jana Husa a Žížku z našich pamětí a srdcí nevymažete. Ano, z dnešního pohledu byli krutí a bezohlední, ale v kontextu tehdejší doby byli mírní a spravedlivý v porovnání se zločiny a bezohledností Katolické církve. Dnešní doba vám přeje, ale budoucnost opět Husa a Žižku ocení, pravda a pokrok se dá dočasně omezit, zpomalit, ale nikdy ne zcela zastavit. Hanba Katolické církvi a čest všem, kteří ji vzdorovali.

Ono by to, pane Jireši, se chtělo zamyslet nad tím, jak tehdy (a na tom se dodnes nic nezměnilo) bylo možné financovat svou soukromou armádu. Pokud ji Žižka chtěl držet, nic jiného než drancování a drakonické zdaňování přeživších se ani nenabízelo a těžko uvěřit tomu, že by Žižka platil, živil, šatil a vyzbrojoval své vojsko úspory z prasátka, do kterého si střádal peníze jako jinoch.

Ta školním dějepisem vykreslená husitská historie má zkrátka mezery. Lépe je se nad ní zamyslet racionálně a uznat, že tak, jako to bylo v učebnicích dějepisu, se to odehrávat nemohlo. Panu Konášovi karma.

Chápu nechuť některých diskutujících k církvi - katolické i jiné - ale tento odpor by jim neměl zastřít zdravý úsudek. Tvrzení, že nejposvátnější místo českého království, hrob patrona české země, je zároveň popravištěm, tedy místem tabuizovaným a nečistým, je do té míry šílené že bych jeho vznik směřoval někam k roku 1950.

Bůh přišel mezi nás v lidské podobě, vydal se nám do rukou, a my jsme ho zavěsili na kříž a popravili jako nejsprostšího zločince. Lidé neušetřili smrti ani samotného Boha, skutečně chcete tvrdit, že dům z kamene, i když krásný a nákladný, byl násilné smrti ušetřen? Víte kolik lidí zemřelo jen při jeho stavbě?

Mně osobně Svatovítská katedrála fascinuje. Nevidím v ní jen boj o víru, ale i kontinuitu víry, umění a nevýslovnou tvořivost našich předků. Nechci, abychom o ni přišli, chci, aby byla udržována a chráněna. Ale zároveň nelze popřít, že ten nádherný dům je také obrovským hrobem. Spočítal vůbec někdo, kolik je tam uloženo mrtvých nebo jejich zbytků? Kolik lidí tam bylo zbito nebo zabito? Kolik lidí bylo ušlapáno při pohřbu Maxmiliána, předchůdce císaře Rudolfa II.? Souhlasil by král Václav, řečený svatý, aby byla jeho mrtvá hlava nošena v procesích? Není neslušné mluvit pravdu, neslušné je pravdu zamlčovat.

Mám dotaz: Žižka bojoval v bitvě u Geunwaldu. Podle našich historiků na straně Poláků. V Polsku však průvodce říkal, že bojoval na straně Německých rytířů. Nechá se zjisti, která strana si ho najala?

To těžko zjistíme, kromě polského kronikáře Dlugosze /nemýlím-li se/ nemáme jiné informace o Žižkově účasti v bitvě u Grunwaldu. Je pravda, že Dlugosz psal svou kroniku padesát let po bitvě, ale jeho informace jsou zřejmě z dobrých zdrojů a mají mezi historiky váhu. Vzhledem k účasti Jana Sokola z Lamberka a dalších Žižkových kolegů z let domácích válek zdá se mi více pravděpodobná jeho účast na polské straně

O majetku církve, jeho rozsahu i správě vypovídají rozsáhlé vizitace, které probíhaly za vlády Václava IV. z nařízení krále. Ten rozhodně nebyl příznivcem církevního kléru, přesto revize nevydala žádné pobuřující důkazy o špatném hospodaření. Vizitace zpracoval historik W.W. Tomek v druhé polovině 19. století a obsáhlý materiál zveřejnil ve svém díle Dějiny Prahy, díl III., kde je dnes dostupný v českém jazyce. Vizitace také podávají svědectví o impozantním rozsahu péče ve špitálech etc.

Velký počet oltářů v kostelech nebyl nic neobvyklého, zřizovali je ovšem donátoři, nikoliv církev, a vázaly se k nim bohoslužebné povinnosti.

Zdeňka Mahlera jsem měl vždy v oblibě, zvláště jeho populárně-naučné pořady o Ant. Dvořákovi, TGM nebo katedrále. Byl nepřekonatelným a virtuózním vypravěčem, nicméně /jak správně připomněl kolega Kindl/ byl především spisovatelem a scénáristou a řemeslná potřeba vyklenout oblouk příběhu a dodat zápletce barvitost a dynamiku u něj občas vítězila nad prostým a nudným faktem.

Další díl pohádky o zlém Žižkovi a hodných fráternících. Pište dál. Povídejte, přehánějte