Jen pár poznámek.

Myslím, že není důvod nenazývat Jana Husa nadále Mistrem Janem Husem, když získal titul mistra svobodných umění. On sám přece o sobě netvrdil, že je mistrem teologie...

Úvaha nad majetností jeho rodiny na základě polohy Husince je jen spekulace, jestliže ani napevno nevíme, zda pocházel opravdu z onoho Husince.

A pokud by byl Husův duchovní svět odtržen "od praktického světa mimo univerzitní gheto", pak by měl sotva pravidelně narváno v Betlémské kapli, kam se vešla bezmála desetina Prahy

Vsadil bych sto ku jedné, že většina Čechů považuje Husa bez velkého přemýšlení za magistra - teologa. Právě tyto jemné nuance mohou vysvětlit mnohé. Například proč Hus nebyl nebyl renomovaným teologům v Kostnici důstojným soupeřem. K určení Husince u Prachatic za Husovo rodiště viz moje odpověď p. Jílkovi v diskuzi níže. O "narvané" kapli Betlémské v příštím dílu dnes nebo zítra.

Velmi zajímavé, karma

Děkuji, jsem polichocen.

Zajímavé. přínosné a těším se na pokračování Hlavně jsem zvědav, jak to s Janem Husem dopadne ! (Mj. tu repliku používám doma u TV, když se mne ženy tážou, proč pořád hledím na pořady kolem 2 světové, ohledně Adolfa ap) ...

I já se těším, zvláště na diskuzi. Neboť o magistru filozofie a bakaláři teologie Janu Husovi budu psát tak, jak nám přes propast věků vzkazuje - pravdu a nic než pravdu.

Tak tedy UF. Ono se ani s určitostí neví, zda Jan pocházel z Husince u Prachatic nebo Husince u Prahy. O svém mládí píše, že míval často hlad, hrášek jedl lžící vydlabanou ze chleba, až nakonec i tu lžíci snědl.

V teologii byl sice jen bakalář, ale již 1398 byl magistrem svobodných umění, tím měl právo i povinnost účastnit se na univerzitě scholastických debat, pro nás dnes nudných. S Wiklefovými spisy se seznámil ( sám strávil měsíc prázdnin opisováním jednoho z nich ) ale na rozdíl třeba od Stanislava nesouhlasil s Wycliffovým pojetím remanence.

R. 1401 je vysvěcen na kněze a 1402 dostává nabídku kázat v Betlémské kapli. Arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka v něm zpočátku viděl pomocníka k mravní obnově v církvi. 1409 - 1410 je rektorem KU. Mezitím ve sporu o Wiklefa pod zážitkem z italského vězení ustupují Stanislav a Páleč, zatímco Hus vystupuje proti pálení jeho knih a poté i odpustkům vypsaným r. 1412 ( sám se tehdy asi měsíc "hodil marod" protože tušil, kolik nepřátel včetně krále si právě získal ). Odmítne i zákaz kázání v Betlémské kapli a po zostřeném interdiktu opouští Prahu.

Teologické spory tehdejší doby nám přijdou nepochopitelné. Husovi šlo o víc - aby se o Bibli nejen filosofovalo ale podle ní žilo. Že v daných okolnostech neformuloval vše realisticky, ho nakonec přivedlo na hranici, kde místo kompromisu zvolil ideál. Jako sv. Václav, sv. Vojtěch, Jan Nepomucký, František z Assisi a tisíce dalších svědků víry o nichž Bible říká, že " svět jich nebyl hoden ".

Děkuji za doplnění. Druhé pokračování článku mám již napsané, některé Vámi zmíněné skutečnosti zde komentuji obšírněji. Snad již zítra.

Karma.Zajímavé,těším se na pokračování.

Mýty jsou vyprávění, která se nikdy nestala, ale jsou tu vždy. Vše, co v životě děláme, co prožíváme, je součástí mýtů. Jediný rozdíl je v tom, jestli si to, že mýty stále znovu prožíváme, uvědomujeme, nebo neuvědomujeme.