když je někdo blbej, ......

Jak snadno se plivne... (pravda, o IQ některých poškozených si myslím své již dávno).

Vzpomínám, že před časem podobně nalítnul nebožtík Ransdorf, navíc se snad kvůlivá tomu i dost zadlužil. Tehdy ty padělky měl údajně prodávat Jiří Včelař Kotas, kteréhož jsem jednou kdysi potkal (v jiné záležitosti) a mojí důvěru si tedy rozhodně nezískal.

Neboli, ono to "hochštaplérství" dost často z těch prodávajících dost čiší, ale lidi se prostě stejně nechávají opájet tou vidinou báječně výhodného nákupu, že úplně ztrácejí pud sebezáchovy...

Co je ovšem nejhorší, když padělky mají dobrozdání či atesty od znalců.

Nejnebezpečnější jsou restaurátoři.

Kolik lidí už naletělo na padělky jen proto, že byli pitomí. No a nyní to holt postihlo jednu chamtivou komediantku. Sbírat umění je zatraceně náročná činnost. Nejen finančně. Když si někdo kupoval E. Fillu za jeho života, bylo to prostě proto, že se mu líbil, nebo si hrál na fanouška kubismu. Určitě tehdy netušil, do jakých závratných výšek jeho cena půjde. A neví to nikdo o současném umění. A pak taky dost záleží na ekonomické a politické situaci. Nejspíš bude válka. A pak si paní J.B. může nechat toho F. Fillu na zdi . To F nebyl překlep.

Krása: chamtivá komediantka. Vy se za ten hnus nestydíte?

Víte, ono to: "za blbost se platí", je v podstatě věčné.

a když se to spojí s hamižností........

Když je k mání za výhodnou cenu obraz nějakého známějšího ceněného malíře, a nejde to přes renomovaný aukční dům, tak to vždy "smrdí"...

Jsou samozřejmě výjimky, to ovšem prodávající většinou vůbec nemá ponětí co má v ruce, a buď to nabízí za babku, anebo nemá vůbec žádnou cenovou představu.

Jeden známý pražský galerista mi nedávno řekl: " Když za mnou někdo přijde s balíkem pod paží a říká, že na půdě po babičce nalezl Špálův obraz, ani ho to nenechám rozbalit. Rovnou ho posílám ke konkurenci. " Nejde ani tak o obrovské množství falz, která se takřka denně objevují na trhu. Jistotu zmíněnému galeristovi dodává jiná skutečnost. Lidé, kteří před 50 nebo 70 lety kupovali Fillu, Zrzavého, Špálu nebo Fr. Tichého, věděli, co kupují. A věděli to i jejich děti i vnukové. Postupem času se na takový obraz nejen nezapomínalo, ale často se stával rodinným klenotem, který se pečlivě předával z generace na generaci.