Šlik u zdi letohrádku a jak to bylo dál
" Osmého listopadu 1620 u letohrádku Hvězda na Bílé hoře zůstal v boji z vojsk Království českého poslední praporec, moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže....."
Člověk by čekal, že Šlikovo jméno ponese ulice či náměstí v každém větším městě a soch a pomníků bude mít nepočítaně. Že budeme mít alespoň rychlík Praha - Ostrava s jeho jménem. Nebo tankovou divizi Jindřich Šlik. Kupodivu to tak není, i když Šlikovo jméno je možná jediné, které se vybaví průměrnému Čechovi při slovech " bitva na Bílé hoře ". Dokonce i Ottův slovník naučný, toto erbovní a završující dílo českého národního obrození o Jindřichu Šlikovi mlčí. Díl XXIV., St - Šyl nám nabídne jména tak exotická jako jsou Šlenkar Khryša, spisovatel hornolužický nebo Ilja A. Šljapkin, literární historik ruský, ale jméno legendárního reka se samostatného hesla nedočkalo. Ale proč ?
Nejdříve několik upřesňujících poznámek :
1/ Jindřich Šlik bývá často mylně zaměňován za svého vzdáleného příbuzného / snad bratrance / Jáchyma Ondřeje, popraveného 21. června 1621 na Staroměstském náměstí při známé exekuci.
2/ Šlikův moravský pluk nepadl " do posledního muže ", jak se traduje, i když utrpěl těžké ztráty a např. podle historika Josefa Janáčka prakticky přestal existovat.
3/ Nepadl ani sám Šlik. Zranění, která v bitvě utrpěl, nebyla ani příliš těžká, neboť mu nebránila putovat v příštích dnech do vídeňského zajetí a následně k soudu.
A právě zde, v posledních týdnech roku 1620, začíná nová a pro většinu z nás neznámá část dlouhého Šlikova života.
Jindřich Šlik z Holíče a Pasounu, jak znělo jeho celé jméno, byl mimořádným vídeňským tribunálem souzen ještě téhož roku a byl shledán.....nevinným !
Podle tehdejších zvyklostí soud uznal, že obžalovaný byl najat moravskými stavy jako námezdní síla a do politiky se nepletl. Jeho profesionální schopnosti, osobní odvaha i disciplinovanost jeho vojáků byly naopak vysoce oceněny a čerstvě očištěnému vojevůdci bylo obratem nabídnuto velitelské místo v císařské armádě.
Tehdy asi třicetiletý Šlik se příliš nerozmýšlel a nabídku přijal. A v osudových dnech června 1621, pouhých 7 měsíců po bělohorské bitvě, kdy na popravčí lešení v Praze vystupovali jeden po druhém odsouzení představitelé českých stavů, válčil bělohorský hrdina, teď už plukovník císařského vojska a čerstvý katolík / ano, Šlik už pár měsíců po Bílé hoře přestoupil ke katolictví ! /, po boku Albrechta z Valdštejna v uherských nížinách.
Následovala zářná a dlouhá kariéra - už roku 1623 byl jmenován generálem zbrojmistrem, roku 1627 polním maršálem, v letech 1632 až 1649 byl prezidentem Dvorské válečné rady, dnes bychom asi řekli ministrem obrany rakouské říše.
Nutno říct, že se jednalo o kariéru zaslouženou a zcela přiměřenou mimořádným schopnostem tohoto zajímavého muže. Snad můžeme přimhouřit oči i nad tím, že se obohatil na pobělohorských konfiskacích - jeho zisk byl jen drobečkem ve srovnání s tím, jak se na zabaveném majetku exulantů obohatila například pověstně chamtivá protestantka / ! / Magdalena Trčková z Lípy.
Svět opustil náš hrdina 5. ledna 1650, třicet let po bitvě na Bílé hoře, jako vážený politik a uctívaný voják ověnčený tituly, řády i majetky, mj. i Řádem zlatého rouna - vyznamenáním propůjčovaným španělským králem jen nejvýznamnějším katolickým šlechticům Evropy.
Nesuďme příkře muže, který sváděl své nelehké boje před čtyřmi sty lety. Jen si znovu připomeňme, že hrdinové v Čechách nemívají lehký život. Ani ten posmrtný.
Jaroslav Konáš
Tma přede mnou, tma za mnou, tma v hlavě
V uplynulých týdnech okupovaly český mediální pidivesmír dvě události, které v plné nahotě demonstrují úpadek, zoufalství a vykostěnost české politiky.
Jaroslav Konáš
Dynastie mužiků
Už více než sto let trpí Rusko strašnou chorobou, rakovinou moci, kterou nelze snadno vyléčit. A její choroboplodné zárodky znovu rozsévá po Evropě.
Jaroslav Konáš
Fialův severák a Zemanovi Hurvínci
Pryč jsou časy, kdy ze závětří vyhřátého opozičního pelíšku udílel Petr Fiala premiéru Babišovi knížecí rady a uštěpačné posměšky. Volebním vítězstvím vystrčen do nevlídného politického severáku ocitá se v nahé realitě Zemanlandu
Jaroslav Konáš
Tma na konci tunelu
Je zábavné sledovat, kterak Andrej Babiš kličkuje jako zajíc v českém politickém oraništi. Je jisté, že nejpozději v říjnu jeho zběsilý úprk skončí. A potom?
Jaroslav Konáš
Milion chvilek 2.0 a nářek malověrných
Mýtus o úspěšném boji proti A. Babišovi spojováním pravicových stran už dlouho promořuje mediální prostor. Je to nesmysl. Čtyři spojení outsideři budou zase jen čtyřmi outsidery.
Jaroslav Konáš
Milion chvilek do politiky? Ano, ano, ano!
Největším hříchem tzv. demokratické opozice je sedm propálených let, naplněných především zalykáním se nad nemravností jednoho průhonického pekaře a velkouzenáře.
Jaroslav Konáš
Jak jsem vyhrál válku aneb Dějiny podle Klause a Weigla
Není jasné, proč se dva ekonomové v sobotní příloze Lidových novin jali poučovat své spoluobčany o historii. Zvláště, když v podstatě jen papouškují to, co BIS ve své zprávě nazvala "proruské pojetí výuky dějepisu".
Jaroslav Konáš
Sloupem to, doufejme, začíná
Divná to schizofrenie v naší zemi ! Dštíme síru na katolickou církev a dobu Temna. ale chlubíme se chrámem sv. Mikuláše, sochami Mathiase B. Brauna nebo obrazy Petra Brandla..
Jaroslav Konáš
Milion chvilek a milion Křečků
Dospěla nová generace voličů. Hlasitě a bez rozpaků rozkopne potutelně připravovaný projekt EDZ. Do Parlamentu pošle vlasaté ajťáky i s odredovaným předsedou. Svolá 300.000 občanů na Letenskou pláň. A bude hůř !
Jaroslav Konáš
Irán a Švejkovi dědicové
Perský režim aktivuje svou armádu.....a nedá se na to koukat. Bylo by to směšné pro Evropany, kdyby to nebylo tragické pro Íránce.
Jaroslav Konáš
Irán ve válce ? Ale no tak....!
Už se perou? Už se perou? Dychtivě se tázající babku z Troškovy komedie připomínají někteří komentátoři u nás i v zahraničí. Nuže, neperou babičko, neperou. A ani nebudou.
Jaroslav Konáš
Milion chvilek s Minářem a dalších dvacet let s Babišem
Příští parlamentní volby jsou jen zdánlivě vzdálené a premíér Babiš už dávno není politickým jelimánkem z časů Sobotkovy vlády. A "demokratická" opozice ? Třikrát běda !
Jaroslav Konáš
Normalizační resentimenty a pádná ruka Petry P.
Málokoho nenávidí ruská věrchuška tak, jako českou novinářku Petru Procházkovou. Pokud by se naplnily nejtajnější tužby pánů z Lubjanky a do Čech se vrátily zlaté gottwaldovské časy, přišla by na řadu jako jedna z prvních.
Jaroslav Konáš
Velká vlastenecká aneb kolik soch má Koněv v Rusku ?
Při známém patolízalství českých komunistů asi nikoho nepřekvapí, že dejvická socha maršála Koněva byla v roce 1980 první a na dlouho i jediná na světě.
Jaroslav Konáš
Vrtěti Babišem
Je to pořád dokola ! Premiér tvrdí, že prezident "rozhodne o návrhu ČSSD" ve věci jmenování ministra kultury. A protože se proti tomuto prohlášení dosud nikdo z politiků neohradil, učiňme tak my.
Jaroslav Konáš
Konec ČSSD a co bude pak
Volební fiasko socialistů je smutné, ale zasloužené. Stěží dnes najdeme v české politice stranu tak intelektuálně neplodnou, jako ČSSD.
Jaroslav Konáš
Jak se vyrábí prezident
Rakouský vicekancléř je povedený kujón. Chytře spojí příjemné s užitečným a při povalování na Ibize si jen tak bokem domluví šestimiliardovou injekci pro svoji předvolební kampaň.
Jaroslav Konáš
Chcete byty ještě nedostupnější? Znárodněte je!
Čím to, že se do naší společenské diskuze znovu a znovu vtírají radikální autoritářské ideje. Ideje zkompromitované a historicky neúspěšné.
Jaroslav Konáš
Kladeč věnců s kalašnikovem přes rameno
Český prezident bývá často považován za "kladeče věnců" a neškodného hostitele státních návštěv. Je to omyl, za který můžeme draze zaplatit.
Jaroslav Konáš
Pražská šunka má v Číně utrum
Hovoříme-li o Číně, musíme rozlišit dvě věci. Na jedné straně zemi a její tisíciletou kulturu, která je jedinečná. A na druhé straně komunisty. Ti jsou všude stejní.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 96
- Celková karma 26,16
- Průměrná čtenost 1980x