Mýtus a realita - Jan Žižka

Mimo českou kotlinu stěží najdete někoho, kdo by znal "velkého vojevůdce" Jana Žižku. Důvod ? Žižka byl velkým vojevůdcem asi tak, jako je Sněžka "českým Mont Blancem" nebo rybník Rožmberk "českým mořem".

OUVERTURA ANEB PŘIPOMENUTÍ NĚKTERÝCH SOUVISLOSTÍ

Jana Lucemburského ani ve snu nenapadlo, že smíchovská kartouza, jeho pýcha a jeden z nejkrásnějších a nejbohatších evropských klášterů, bude vydrancován, vypálen a srovnán se zemí jen několik dnů po smrti jeho vnuka Václava IV. a že primitiv, do němoty zpitý mešním vínem, se bude v drahocenném, zlatem vyšívaném ornátu potloukat po Karlově mostě.

Ani Karel IV. nebyl obdařen fantazií, která by mu vykouzlila apokalyptické obrazy zmaru, pálení, boření a vražd, které stihly jeho po desetiletí trpělivě budovaná centra vzdělanosti, kreativity a sociální péče.

A jak by mohlo Václava IV. napadnout, že jeho dvě milovaná místa budou vydrancována a obrácena vniveč krátce po jeho smrti - Nový hrádek u Kunratic, napěchovaný sbírkou, budovanou už jeho otcem a ne nepodobnou pozdější sbírce rudolfínské. Knihy astronomické, lékařské, astrologické, alchymistické, cestopisné, obrazy a sochy, hodiny, hvězdářské přístroje, mechanické hříčky. A  cisterciácký klášter na Zbraslavi, kde chtěl být pohřben a kde lůza vytáhla jeho mrtvolu z rakve a posadila si ji ke stolu, aby mohla s humorem sobě vlastním tvrdit, že "popíjeli u jednoho stolu s králem".

Taková byla realita husitských Čech a tím, kdo se o ni zvláště přičinil, byl trocnovský zeman Jan Žižka.

PŮVOD ZEMANŮ ERBU RAKA

Skutečný původ trocnovského rodu bude pro nás asi už navždy zahalen tajemstvím. Je však několik důvodů se domnívat, že Žižkova rodina nepocházela z Čech. Pro Žižkův nečeský původ máme několik indicií, ale žádný důkaz. Pro opačné tvrzení nemáme ani důkaz, ani indicie.

TROCNOV POPRVÉ - Podle archeologů je jisté, že Trocnov neexistoval před polovinou 14. století. Datum vzniku tvrze se nápadně shoduje s nástupem Karla IV. na český trůn /1346/. Spolu s tím si budoucí císař přivedl z říše do Čech i armádu dvorských úředníků, notářů, písařů, lovčích ap., kteří měli zajistit důstojné fungování i reprezentaci jeho císařského dvora. Tito nově příchozí následně získávali v Čechách inkolát /dnes bychom řekli občanství/. K tomu obvykle přináležel i králem darovaný pozemkový majetek, který měl úředníky udržet v zemi a zajistit jim alespoň minimální ekonomické zázemí. Je pravděpodobné, že mezi těmito nově příchozími byli i rodiče Jana Žižky.

TROCNOV PODRUHÉ - Už básník Ladislav Stehlík si v knize Země zamyšlená všiml starobylých slovanských názvů obcí v tomto regionu. Todeň, Čeřejov, Jedovary, Ostrolovský Újezd, Borovany.....Jasně německý název Trocnov mezi nimi vyčnívá až nepatřičně, je jasně "odjinud".

KRUMLOVSKÉ NEKROLOGIUM - Od třicátých let 20. století, kdy historik František M. Bartoš upozornil na zápis v nekrologiu kláštera krumlovských františkánů, mají historici za jisté, že znají jména Žižkových rodičů. Zápis doslova říká: ...Gregorius, pater Johannis dicti Syzkonis, mater Johanna..."

Tedy:.... Řehoř, otec Jana, řečeného Žižka a matka Johana...

Jenže....Gregorius, německy Gregor, česky Řehoř, je jméno tehdy v Čechách se zřídka vyskytující a pokud ano, pak převážně v německé populaci.

UMĚL ŽIŽKA PSÁT ?

Stěží, nezachovala se nám jediná písemnost, psaná Žižkovou rukou, listy, které známe jsou dílem písaře.

Pokud byl Žižka skutečně syn dvorského služebníka, jak naznačují některé prameny, a vyrůstal na některém z desítek dvorských sídel, mohl být spolu s ostatními dětmi vzděláván v základech  čtení a psaní. Výuka zde byla ovšem nedbalá a formální, cílem nebylo budoucí zemany a rytíře vzdělat, nýbrž přidržet je i k jiným povinnostem, než k fyzickým a bojovým aktivitám.

Pokud Žižka takovou alespoň minimální školou prošel, byla jeho výuka německá. Pro pohyb v  prostředí říšského dvora byla znalost němčiny bezpodmínečně nutná a z toho vycházela i výchova a výuka dětí v okruhu dvora.

LEVÉ NEBO PRAVÉ ANEB JAK VYPADAL ?

Je-li autentická tzv. čáslavská kalva, tj. část lebky z údajného Žižkova sekundárního čáslavského pohřbu - a většina historiků pravost neodmítá - pak máme o Janu Žižkovi dost informací.

Podle prof. Emanuela Vlčka, který ostatky zkoumal v roce 1966, utrpěl nositel lebky v dětství zranění levého oka. Úraz, způsobený zjevně sečnou zbraní, byl fatální a slavný antropolog ve své zprávě vyjadřuje podiv, že chlapec, v té době asi deseti- až dvanáctiletý, tak hroznou ránu vůbec přežil. Kromě ztráty oka měl úraz ještě další následky. Přeťal nervy, zastavil růst levé očnice a okolí a způsobil rozsáhlou a trvalou deformaci obličeje.

Vlčkův popis se překvapivě shoduje se zprávou Žižkova současníka Enea Piccolominiho, který ve své Kronice české uvádí, že husitský hejtman přišel o levé oko v mládí při dětské hře.

Čáslavská lebka má ještě jedno důležité zranění nad pravým okem. To vzniklo v dospělosti a způsobil je úder těsně nad očnici. Po opadnutí několikatýdenního otoku, kdy byl pacient skutečně nevidomý, se vidění zřejmě znovu obnovilo, i když následkem mohl být zhoršený zrak po zbytek života.

O Žižkově dobrodružném životě vypovídají i další zhojené sečné rány, tentokrát na temeni.

A teprve 20. století nám umožnilo odhalit, že táborský hejtman měl krevní skupinu A.

Pokračování příště.