Mýtus a realita - Jan Hus
CHLAPEC Z CHUDÉ RODINY ?
Ještě dnes, projíždíme-li Husincem, nelze přehlédnout kostel, dominující obci z nevelkého návrší. Není původní, ale jeho základy, spodní část a některé stavební prvky jsou gotické a pocházejí z předcházející stavby přibližně stejné velikosti. V době Husova mládí ovšem tento kostel nebyl farní, nýbrž filiální, tedy podřízený jiné farnosti, snad sousednímu Lazišti. Právě jeho existence a také rozložení původní vísky podél hlavní komunikace, jsou připomínkou explozivního rozvoje obce v polovině 14. století.
Když v roce 1323 bylo Prachaticím uděleno právo výběru mýta na Zlaté stezce, nastaly zlaté časy nejen městu a jeho obyvatelům, ale i dříve nenápadné obci v jejich předpolí. V sezóně někdy až stovky vozů, putující denně z Rakouska, ale také z dalekých středomořských přístavů Benátek a Janova do vnitrozemí, měly povinnost zaplatit v Prachaticích mýta a cla, které proudily do pokladny vyšehradské kapituly. Jen málo cestujících si ale mohlo dovolit jídlo a nocleh ve věčně přeplněném, bohatém a patřičně drahém městě a proto většina poutníků po zaplacení povinných poplatků pokračovala dále do ani ne hodinku vzdáleného Husince, kde nalezli vše potřebné za nižší ceny. Lze říci, že Husinec byl jakousi depandancí Prachatic a nepřeženeme, odhadneme-li, že ubytovacím a stravovacím byznysem se přímo či nepřímo živilo 90% obyvatel obce. A bylo by s podivem, kdyby se na rostoucím boomu nepodíleli i rodiče a prarodiče Jana, později zvaného Hus.
Tato skutečnost nám mnohem snáze vysvětlí záhadu, jak se chlapec z pošumavské vísky dostal ke studiu na univerzitě. Právě v rušném prostředí zájezdního hostince si tu a tam někteří hosté mohli povšimnout bystrého chlapce, který z hosty komunikoval několika jazyky a kladl jim zvídavé otázky.
A právě zde si také rodiče mohli uvědomit, k o kolik lepšímu životu otevírá přístup vzdělání.
Rozhodnutí studovat nemohlo být rozhodnutím Husovým - o životním zaměření svých dětí rozhodovali tehdy rodiče absolutně a neodvolatelně. Ale je pravděpodobné, že malý Jan s jejich rozhodnutím souzněl a jako každý mladý člověk se na nový život v Praze těšil.
Hus zkrátka velmi pravděpodobně nebyl z chudé rodiny, ale spíše z rodiny, dnes bychom řekli, středostavovské. A je pro to i další indicie. Ke konci Husova života se na kazatele obrací jeho bratr o radu, zda má dát některého ze svých synů, Husových synovců, na studia. A Hus mu radí.....dát raději syna na řemeslo. Ale skutečnost, že další blízký člen rodiny vážně uvažuje o univerzitním studiu, by nás měla varovat - takhle chudá rodina ve středověku opravdu neuvažovala.
V PRAZE.
Dodnes nevíme, kdy a jak přišel Hus do Prahy. Podle vlastních vzpomínek se v Praze zúčastnil bujných maškarních taškařic, odehrávajících se na svátek Mláďátek vždy koncem ledna. Tyto veselice ovšem zakázala synoda v r. 1386, historik František Šmahel z toho vyvozuje, že Hus musel přijít do Prahy v r. 1385 nebo dříve.
Na studentský život vzpomínal Hus často, ale vynikajícím studentem nebyl. Při mistrovském tentamentu v lednu 1396 se umístil na desátém místě z dvaadvaceti bakalářů. Mnohem později lituje svých mladických nerozvážností, her a lenošení. Ale jak dodává Fr. Šmahel:".....proč ne, tehdy ho ještě nesvazovaly závazky kněžského svěcení a nemusel tak jít věřícím příkladem".
Po absolvování univerzity se Hus věnuje akademické kariéře. Jeho tehdejší práce jsou i pro filozofa zoufale suchopárné, pro laika nestravitelně nudné a i historici nalézají z té doby zajímavými nanejvýš Husovy české poznámky k vlastnoručně opisovaným Wycliffovým traktátům - "za zlatý stojí, cos slyšál", "tuto dadie Aryštotylešovi v roh" apod.
Samotná rezonance s Wycliffovým dílem je ovšem nulová. K Wycliffově nauce o univerzáliích Fr. Šmahel dodává:" Hus jako by vystihl, že v tomto ohledu nebude stačit.....Stanislavovi ze Znojma a Pálčovi, kteří se v subtilní a přeformalizované teorii cítili jako ryby ve vodě."
Belgický znalec dějin reformace Paul de Voogt je názoru, že Hus se jen nepatrně podílel na filozofickém myšlení své doby a jeho pojetí obecné církve nemělo nic společného Wycliffovým realizmem. Hus se nejevil ničím zajímavý ani svým současníkům a se svými studenty řešil hlubokomyslné problémy jako "Zda se naprosto nezbytně vyžaduje množství idejí pro množství stvořených věcí ?". František Šmahel s gustem líčí de Voogtovu interpretaci typického Husova "problému" té doby:" Hus nehledal univerzálie, tj. rody a druhy, ani po věci, ani před věcí, nýbrž ve věci. Proto nutně byl jen umírněným realistou, neboť univerzálie "před věcí"/ ante rem/ hájili tzv. výstřední realisté a univerzálie "po věci" / post rem / zase nominalisté. Zdání však klame: v pražském sporu o univerzálie na přelomu 14. a 15. století určující odlišnost mezi umírněnými a tzv. výstředními realisty nespočívala v tom, že by jedni zastávali univerzálie "in re" a druzí univerzálie "ante rem", nýbrž v rozdílném pojetí univerzálií "in re"."
Uf ! Omlouvám se laskavému čtenáři, ale myslím, že alespoň takové letmé nahlédnutí do Husova duchovního světa nám umožní pochopit odtrženost "mistra Jana" i jeho kolegů od praktického světa mimo univerzitní gheto.
Dokončení příště
Jaroslav Konáš
Tma přede mnou, tma za mnou, tma v hlavě
V uplynulých týdnech okupovaly český mediální pidivesmír dvě události, které v plné nahotě demonstrují úpadek, zoufalství a vykostěnost české politiky.
Jaroslav Konáš
Dynastie mužiků
Už více než sto let trpí Rusko strašnou chorobou, rakovinou moci, kterou nelze snadno vyléčit. A její choroboplodné zárodky znovu rozsévá po Evropě.
Jaroslav Konáš
Fialův severák a Zemanovi Hurvínci
Pryč jsou časy, kdy ze závětří vyhřátého opozičního pelíšku udílel Petr Fiala premiéru Babišovi knížecí rady a uštěpačné posměšky. Volebním vítězstvím vystrčen do nevlídného politického severáku ocitá se v nahé realitě Zemanlandu
Jaroslav Konáš
Tma na konci tunelu
Je zábavné sledovat, kterak Andrej Babiš kličkuje jako zajíc v českém politickém oraništi. Je jisté, že nejpozději v říjnu jeho zběsilý úprk skončí. A potom?
Jaroslav Konáš
Milion chvilek 2.0 a nářek malověrných
Mýtus o úspěšném boji proti A. Babišovi spojováním pravicových stran už dlouho promořuje mediální prostor. Je to nesmysl. Čtyři spojení outsideři budou zase jen čtyřmi outsidery.
Jaroslav Konáš
Milion chvilek do politiky? Ano, ano, ano!
Největším hříchem tzv. demokratické opozice je sedm propálených let, naplněných především zalykáním se nad nemravností jednoho průhonického pekaře a velkouzenáře.
Jaroslav Konáš
Jak jsem vyhrál válku aneb Dějiny podle Klause a Weigla
Není jasné, proč se dva ekonomové v sobotní příloze Lidových novin jali poučovat své spoluobčany o historii. Zvláště, když v podstatě jen papouškují to, co BIS ve své zprávě nazvala "proruské pojetí výuky dějepisu".
Jaroslav Konáš
Sloupem to, doufejme, začíná
Divná to schizofrenie v naší zemi ! Dštíme síru na katolickou církev a dobu Temna. ale chlubíme se chrámem sv. Mikuláše, sochami Mathiase B. Brauna nebo obrazy Petra Brandla..
Jaroslav Konáš
Milion chvilek a milion Křečků
Dospěla nová generace voličů. Hlasitě a bez rozpaků rozkopne potutelně připravovaný projekt EDZ. Do Parlamentu pošle vlasaté ajťáky i s odredovaným předsedou. Svolá 300.000 občanů na Letenskou pláň. A bude hůř !
Jaroslav Konáš
Irán a Švejkovi dědicové
Perský režim aktivuje svou armádu.....a nedá se na to koukat. Bylo by to směšné pro Evropany, kdyby to nebylo tragické pro Íránce.
Jaroslav Konáš
Irán ve válce ? Ale no tak....!
Už se perou? Už se perou? Dychtivě se tázající babku z Troškovy komedie připomínají někteří komentátoři u nás i v zahraničí. Nuže, neperou babičko, neperou. A ani nebudou.
Jaroslav Konáš
Milion chvilek s Minářem a dalších dvacet let s Babišem
Příští parlamentní volby jsou jen zdánlivě vzdálené a premíér Babiš už dávno není politickým jelimánkem z časů Sobotkovy vlády. A "demokratická" opozice ? Třikrát běda !
Jaroslav Konáš
Normalizační resentimenty a pádná ruka Petry P.
Málokoho nenávidí ruská věrchuška tak, jako českou novinářku Petru Procházkovou. Pokud by se naplnily nejtajnější tužby pánů z Lubjanky a do Čech se vrátily zlaté gottwaldovské časy, přišla by na řadu jako jedna z prvních.
Jaroslav Konáš
Velká vlastenecká aneb kolik soch má Koněv v Rusku ?
Při známém patolízalství českých komunistů asi nikoho nepřekvapí, že dejvická socha maršála Koněva byla v roce 1980 první a na dlouho i jediná na světě.
Jaroslav Konáš
Vrtěti Babišem
Je to pořád dokola ! Premiér tvrdí, že prezident "rozhodne o návrhu ČSSD" ve věci jmenování ministra kultury. A protože se proti tomuto prohlášení dosud nikdo z politiků neohradil, učiňme tak my.
Jaroslav Konáš
Konec ČSSD a co bude pak
Volební fiasko socialistů je smutné, ale zasloužené. Stěží dnes najdeme v české politice stranu tak intelektuálně neplodnou, jako ČSSD.
Jaroslav Konáš
Jak se vyrábí prezident
Rakouský vicekancléř je povedený kujón. Chytře spojí příjemné s užitečným a při povalování na Ibize si jen tak bokem domluví šestimiliardovou injekci pro svoji předvolební kampaň.
Jaroslav Konáš
Chcete byty ještě nedostupnější? Znárodněte je!
Čím to, že se do naší společenské diskuze znovu a znovu vtírají radikální autoritářské ideje. Ideje zkompromitované a historicky neúspěšné.
Jaroslav Konáš
Kladeč věnců s kalašnikovem přes rameno
Český prezident bývá často považován za "kladeče věnců" a neškodného hostitele státních návštěv. Je to omyl, za který můžeme draze zaplatit.
Jaroslav Konáš
Pražská šunka má v Číně utrum
Hovoříme-li o Číně, musíme rozlišit dvě věci. Na jedné straně zemi a její tisíciletou kulturu, která je jedinečná. A na druhé straně komunisty. Ti jsou všude stejní.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 96
- Celková karma 26,16
- Průměrná čtenost 1980x