Mýtus a realita - husitský Tábor
A do kádí se neodkládal veškerý majetek, ale jen dobrovolně vydané přebytky.
Není pochyb o tom, že nově příchozí - venkované i měšťané - přicházeli do Tábora s velkými nadějemi, tak velkými, že byly reálně nesplnitelné. Podle historika Fr. Šmahela se v prvních měsících roku 1420 zabydlelo na nově vznikajícím sídlišti na ostrohu nad Lužnicí více než 3.000 usedlíků. To byla ekonomická i sociální časovaná bomba a vývoj města nabral brzy na obrátkách. Původní chiliastické představy o životě bez daní a platů vzaly rychle za své a nové osídlence dostihla ekonomická realita. Pouhých šest měsíců po založení města se na sv. Havla / kolem 16. října/ rozjeli všemi směry výběrčí daní. Tím začal obligátní výběr berní ve všech okolních městečkách a vsích, které táborští prohlásili za své dominium. A už v roce 1422 zaznamenávají kronikáři první velkou vlnu odchodů zklamaných venkovanů zpět do svých původních domovů /kupodivu zvláště na panství Rožmberků/.
Problémy ovšem nezpůsobila táboritům jen ekonomická nouze, daná válečnou realitou a řešitelná alespoň částečně přivezenou kořistí, výběrem výpalného a výplatami výkupného za zajaté katolíky. Svobodné kázání slova božího, jeden z pilířů revoluce, přineslo totiž nežádoucí ovoce. Jako houby po dešti se množili kazatelé, předkládající posluchačům nejroztodivnější výklady už tak dost barvitých biblických příběhů. Bez centrální věroučné autority, jakou byl papež nebo koncil, nastal chaos, rozpory a vzápětí i frakční boje nevídaného rozsahu. František Šmahel ve svých Dějinách Tábora spočítal, že z 80 táborských kněží "....přežila hon na kacíře ve vlastních řadách jen asi čtvrtina. Většina těchto revolučních ideologů zahynula v neúprosných frakčních bojích." Tato temná stránka táborských dějin, tak typická pro všechny minulé i budoucí revoluce, je pro nás historií prakticky neznámou.
I místní justice byla revolučně ráznou a to i na středověké poměry a přísnost táborským vydržela ještě v 16. a 17. století. Při studiu černých knih té doby nás zarazí tvrdost, jakou vykazovali táborští konšelé . To, co prošlo pachatelům např. v Pardubicích nebo v Rakovníce a trestalo se nejvýš pokutou nebo hanbou u pranýře, bylo v Táboře často trestáno nemilosrdně na hrdle. Zvláště například pamatoval táborský zákoník na těhotné ženy - kdo takovou napadl, dopustil se hrdelního zločinu a mohl skončit na šibenici. Že táborské ženy uměly bránit sebe i svou rodinu, o tom svědčí poněkud zábavný paragraf pro ženy chránící své muže:" Jestliže by chytala druhého muže za nádobie mezi nohama, muož ten muž jie ruku uřezati."
Revoluční éra Tábora skončila definitivně 25.1.1437. Toho dne byl táborským vydán Zikmundův císařský majestát, povyšující město Tábor na město královské se všemi právy a mnoha privilegii, včetně výsady exekuce zločinců " kteréhožkoli stavu, řádu nebo věku". A k tomu smetanu v podobě dvou městeček, 33 vesnic, poplužních dvorů a dalšího zboží v hodnotě 2.900 kop grošů.
A ještě jednu drobnost stojí zato připomenout. Mezi císařskými privilegii bylo jedno obzvláště významné - zbrusu nový erb ozdobený říšským dvouhlavým černým orlem. Ten nahradil původní kalich hájený mečem a cepem.
Věru, symbolické zakončení jedné revoluce.
Jaroslav Konáš
Tma přede mnou, tma za mnou, tma v hlavě
V uplynulých týdnech okupovaly český mediální pidivesmír dvě události, které v plné nahotě demonstrují úpadek, zoufalství a vykostěnost české politiky.
Jaroslav Konáš
Dynastie mužiků
Už více než sto let trpí Rusko strašnou chorobou, rakovinou moci, kterou nelze snadno vyléčit. A její choroboplodné zárodky znovu rozsévá po Evropě.
Jaroslav Konáš
Fialův severák a Zemanovi Hurvínci
Pryč jsou časy, kdy ze závětří vyhřátého opozičního pelíšku udílel Petr Fiala premiéru Babišovi knížecí rady a uštěpačné posměšky. Volebním vítězstvím vystrčen do nevlídného politického severáku ocitá se v nahé realitě Zemanlandu
Jaroslav Konáš
Tma na konci tunelu
Je zábavné sledovat, kterak Andrej Babiš kličkuje jako zajíc v českém politickém oraništi. Je jisté, že nejpozději v říjnu jeho zběsilý úprk skončí. A potom?
Jaroslav Konáš
Milion chvilek 2.0 a nářek malověrných
Mýtus o úspěšném boji proti A. Babišovi spojováním pravicových stran už dlouho promořuje mediální prostor. Je to nesmysl. Čtyři spojení outsideři budou zase jen čtyřmi outsidery.
Jaroslav Konáš
Milion chvilek do politiky? Ano, ano, ano!
Největším hříchem tzv. demokratické opozice je sedm propálených let, naplněných především zalykáním se nad nemravností jednoho průhonického pekaře a velkouzenáře.
Jaroslav Konáš
Jak jsem vyhrál válku aneb Dějiny podle Klause a Weigla
Není jasné, proč se dva ekonomové v sobotní příloze Lidových novin jali poučovat své spoluobčany o historii. Zvláště, když v podstatě jen papouškují to, co BIS ve své zprávě nazvala "proruské pojetí výuky dějepisu".
Jaroslav Konáš
Sloupem to, doufejme, začíná
Divná to schizofrenie v naší zemi ! Dštíme síru na katolickou církev a dobu Temna. ale chlubíme se chrámem sv. Mikuláše, sochami Mathiase B. Brauna nebo obrazy Petra Brandla..
Jaroslav Konáš
Milion chvilek a milion Křečků
Dospěla nová generace voličů. Hlasitě a bez rozpaků rozkopne potutelně připravovaný projekt EDZ. Do Parlamentu pošle vlasaté ajťáky i s odredovaným předsedou. Svolá 300.000 občanů na Letenskou pláň. A bude hůř !
Jaroslav Konáš
Irán a Švejkovi dědicové
Perský režim aktivuje svou armádu.....a nedá se na to koukat. Bylo by to směšné pro Evropany, kdyby to nebylo tragické pro Íránce.
Jaroslav Konáš
Irán ve válce ? Ale no tak....!
Už se perou? Už se perou? Dychtivě se tázající babku z Troškovy komedie připomínají někteří komentátoři u nás i v zahraničí. Nuže, neperou babičko, neperou. A ani nebudou.
Jaroslav Konáš
Milion chvilek s Minářem a dalších dvacet let s Babišem
Příští parlamentní volby jsou jen zdánlivě vzdálené a premíér Babiš už dávno není politickým jelimánkem z časů Sobotkovy vlády. A "demokratická" opozice ? Třikrát běda !
Jaroslav Konáš
Normalizační resentimenty a pádná ruka Petry P.
Málokoho nenávidí ruská věrchuška tak, jako českou novinářku Petru Procházkovou. Pokud by se naplnily nejtajnější tužby pánů z Lubjanky a do Čech se vrátily zlaté gottwaldovské časy, přišla by na řadu jako jedna z prvních.
Jaroslav Konáš
Velká vlastenecká aneb kolik soch má Koněv v Rusku ?
Při známém patolízalství českých komunistů asi nikoho nepřekvapí, že dejvická socha maršála Koněva byla v roce 1980 první a na dlouho i jediná na světě.
Jaroslav Konáš
Vrtěti Babišem
Je to pořád dokola ! Premiér tvrdí, že prezident "rozhodne o návrhu ČSSD" ve věci jmenování ministra kultury. A protože se proti tomuto prohlášení dosud nikdo z politiků neohradil, učiňme tak my.
Jaroslav Konáš
Konec ČSSD a co bude pak
Volební fiasko socialistů je smutné, ale zasloužené. Stěží dnes najdeme v české politice stranu tak intelektuálně neplodnou, jako ČSSD.
Jaroslav Konáš
Jak se vyrábí prezident
Rakouský vicekancléř je povedený kujón. Chytře spojí příjemné s užitečným a při povalování na Ibize si jen tak bokem domluví šestimiliardovou injekci pro svoji předvolební kampaň.
Jaroslav Konáš
Chcete byty ještě nedostupnější? Znárodněte je!
Čím to, že se do naší společenské diskuze znovu a znovu vtírají radikální autoritářské ideje. Ideje zkompromitované a historicky neúspěšné.
Jaroslav Konáš
Kladeč věnců s kalašnikovem přes rameno
Český prezident bývá často považován za "kladeče věnců" a neškodného hostitele státních návštěv. Je to omyl, za který můžeme draze zaplatit.
Jaroslav Konáš
Pražská šunka má v Číně utrum
Hovoříme-li o Číně, musíme rozlišit dvě věci. Na jedné straně zemi a její tisíciletou kulturu, která je jedinečná. A na druhé straně komunisty. Ti jsou všude stejní.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 96
- Celková karma 26,16
- Průměrná čtenost 1980x