Neslavné husitské prohry VI. - Ilava 1431
Nejenže znamenala děsivé ztráty v řadách Sirotků, ale události v jejím průběhu zasely hlubokou nedůvěru mezi dvěma blízkými kališnickými spojenci, Tábory a Sirotky.
Výpravu započala obě vojska v druhé polovině září 1431. Za ještě poměrně pěkného počasí překročili spojenci Váh a společně plenili pás země ve směru Kralovany, Súčany, Martin, Prievidza, až k Nitře. A zde došlo mezi oběma armádami k nečekanému rozkolu. Historici i dobové prameny se vzácně shodují -nesváry způsobilo dělení kořisti. Zdá se, že Táborům padlo do rukou větší množství cenností, zatímco Sirotci vyšli spíše naprázdno. Následně Prokop Holý porušil válečné zvyklosti a snad na naléhání svých spolubojovníků se odmítl o kořist rozdělit. Ba hůře, oznámil Sirotkům, že výprava končí a jeho armáda se vrací do Čech. Zaskočení Sirotci váhali - buď návrat domů bez kořisti nebo pokračování tažení s nejistým koncem K osudovému rozhodnutí poznamenává historik prof. Jiří Kejř:" Před blížící se zimou a v nebezpečí rostoucí moci nepřítele, jemuž se scházely posily, bylo správné včas odtáhnout domů..... Čapkovy sirotky k jejich debaklu přivedla touha po plenu a kořisti."
Sirotci nadále pokračovali v plenění Nitranské župy a zde 9.listopadu došlo ke zvratu. Na obzoru se vynořilo uherské vojsko, narychlo vyslané Zikmundem, jemuž dominovali zkušení válečníci z tureckého bojiště, vedení sedmihradským vojvodou Ctiborem. Situace se rychle změnila v neprospěch sirotků, ale stále ještě dokázali obstát. Pozvolný ústup sice ztěžovalo zhoršené počasí, především setrvalý déšť, který rozbahnil cesty až k neprůchodnosti, ale pochod pod ochranou vozové hradby neměl trvat daleko. Bylo potřeba dojít pouze k mostu u Hlohovce, kde bylo možno přejít Váh na moravskou stranu. Zde však pronásledované husity čekal šok - most přes Váh byl stržen !
Byla-li dosavadní výprava katastrofou, od této chvíle se změnila ve skutečný armagedon. Ale ani tehdy se Sirotci nevzdali. Velitel Jan Čapek ze Sán přikázal vypřáhnout 120 vozů naplněných kořistí a ponechat je nepříteli a s pouhými 70 vozy, naloženými jen tím nejpotřebnějším, se vydal na druhou etapu "pochodu smrti", který se ještě o 500 let později bude vyučovat na vojenských školách jako mistrovské taktické řešení zdánlivě bezvýchodné situace. Po levém boku Váh, po pravém boku řadu opláštěných vozů, z nichž ti nejzkušenější bojovníci odráželi útoky lehké uherské jízdy, se krok za krokem, často až po pás v bahně, sunuly trosky sirotčí výpravy k Ilavě, kde konečně po deseti dnech mohli překonat nejbližší brod na Moravu.
Ihned po návratu Sirotků do Čech byl nalezen viník ilavské pohromy. Byl jím podle obecně přijímaného úsudku Prokop Holý, který přikázal most po přechodu svého vojska strhnout, přestože věděl, do jakých nesnází tím Sirotky na slovenské straně uvrhne. Počty obětí lze jen odhadovat, při obvyklém stavu sirotčích vojsk mohly ztráty činit 2000 až 3000 mužů, přičemž se zajatci Uhři příliš nepočítali. Ani takovému boháči, jako byl Zikmund Huler z Hořovic, nepomohla nabídka výkupného - ihned po zajetí byl ubit uherskými vojáky.
S přihlédnutím k ilavské tragédii mnohem snáze pochopíme lehkost, s jakou Jan Čapek ze Sán ve finále bitvy u Lipan o 18 měsíců později předčasně opustil bojiště a ponechal Prokopa Holého jeho osudu.
Jaroslav Konáš
Tma přede mnou, tma za mnou, tma v hlavě
V uplynulých týdnech okupovaly český mediální pidivesmír dvě události, které v plné nahotě demonstrují úpadek, zoufalství a vykostěnost české politiky.
Jaroslav Konáš
Dynastie mužiků
Už více než sto let trpí Rusko strašnou chorobou, rakovinou moci, kterou nelze snadno vyléčit. A její choroboplodné zárodky znovu rozsévá po Evropě.
Jaroslav Konáš
Fialův severák a Zemanovi Hurvínci
Pryč jsou časy, kdy ze závětří vyhřátého opozičního pelíšku udílel Petr Fiala premiéru Babišovi knížecí rady a uštěpačné posměšky. Volebním vítězstvím vystrčen do nevlídného politického severáku ocitá se v nahé realitě Zemanlandu
Jaroslav Konáš
Tma na konci tunelu
Je zábavné sledovat, kterak Andrej Babiš kličkuje jako zajíc v českém politickém oraništi. Je jisté, že nejpozději v říjnu jeho zběsilý úprk skončí. A potom?
Jaroslav Konáš
Milion chvilek 2.0 a nářek malověrných
Mýtus o úspěšném boji proti A. Babišovi spojováním pravicových stran už dlouho promořuje mediální prostor. Je to nesmysl. Čtyři spojení outsideři budou zase jen čtyřmi outsidery.
Jaroslav Konáš
Milion chvilek do politiky? Ano, ano, ano!
Největším hříchem tzv. demokratické opozice je sedm propálených let, naplněných především zalykáním se nad nemravností jednoho průhonického pekaře a velkouzenáře.
Jaroslav Konáš
Jak jsem vyhrál válku aneb Dějiny podle Klause a Weigla
Není jasné, proč se dva ekonomové v sobotní příloze Lidových novin jali poučovat své spoluobčany o historii. Zvláště, když v podstatě jen papouškují to, co BIS ve své zprávě nazvala "proruské pojetí výuky dějepisu".
Jaroslav Konáš
Sloupem to, doufejme, začíná
Divná to schizofrenie v naší zemi ! Dštíme síru na katolickou církev a dobu Temna. ale chlubíme se chrámem sv. Mikuláše, sochami Mathiase B. Brauna nebo obrazy Petra Brandla..
Jaroslav Konáš
Milion chvilek a milion Křečků
Dospěla nová generace voličů. Hlasitě a bez rozpaků rozkopne potutelně připravovaný projekt EDZ. Do Parlamentu pošle vlasaté ajťáky i s odredovaným předsedou. Svolá 300.000 občanů na Letenskou pláň. A bude hůř !
Jaroslav Konáš
Irán a Švejkovi dědicové
Perský režim aktivuje svou armádu.....a nedá se na to koukat. Bylo by to směšné pro Evropany, kdyby to nebylo tragické pro Íránce.
Jaroslav Konáš
Irán ve válce ? Ale no tak....!
Už se perou? Už se perou? Dychtivě se tázající babku z Troškovy komedie připomínají někteří komentátoři u nás i v zahraničí. Nuže, neperou babičko, neperou. A ani nebudou.
Jaroslav Konáš
Milion chvilek s Minářem a dalších dvacet let s Babišem
Příští parlamentní volby jsou jen zdánlivě vzdálené a premíér Babiš už dávno není politickým jelimánkem z časů Sobotkovy vlády. A "demokratická" opozice ? Třikrát běda !
Jaroslav Konáš
Normalizační resentimenty a pádná ruka Petry P.
Málokoho nenávidí ruská věrchuška tak, jako českou novinářku Petru Procházkovou. Pokud by se naplnily nejtajnější tužby pánů z Lubjanky a do Čech se vrátily zlaté gottwaldovské časy, přišla by na řadu jako jedna z prvních.
Jaroslav Konáš
Velká vlastenecká aneb kolik soch má Koněv v Rusku ?
Při známém patolízalství českých komunistů asi nikoho nepřekvapí, že dejvická socha maršála Koněva byla v roce 1980 první a na dlouho i jediná na světě.
Jaroslav Konáš
Vrtěti Babišem
Je to pořád dokola ! Premiér tvrdí, že prezident "rozhodne o návrhu ČSSD" ve věci jmenování ministra kultury. A protože se proti tomuto prohlášení dosud nikdo z politiků neohradil, učiňme tak my.
Jaroslav Konáš
Konec ČSSD a co bude pak
Volební fiasko socialistů je smutné, ale zasloužené. Stěží dnes najdeme v české politice stranu tak intelektuálně neplodnou, jako ČSSD.
Jaroslav Konáš
Jak se vyrábí prezident
Rakouský vicekancléř je povedený kujón. Chytře spojí příjemné s užitečným a při povalování na Ibize si jen tak bokem domluví šestimiliardovou injekci pro svoji předvolební kampaň.
Jaroslav Konáš
Chcete byty ještě nedostupnější? Znárodněte je!
Čím to, že se do naší společenské diskuze znovu a znovu vtírají radikální autoritářské ideje. Ideje zkompromitované a historicky neúspěšné.
Jaroslav Konáš
Kladeč věnců s kalašnikovem přes rameno
Český prezident bývá často považován za "kladeče věnců" a neškodného hostitele státních návštěv. Je to omyl, za který můžeme draze zaplatit.
Jaroslav Konáš
Pražská šunka má v Číně utrum
Hovoříme-li o Číně, musíme rozlišit dvě věci. Na jedné straně zemi a její tisíciletou kulturu, která je jedinečná. A na druhé straně komunisty. Ti jsou všude stejní.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 96
- Celková karma 26,16
- Průměrná čtenost 1980x