Nevím, jak dnes, ale v dobách mého mládí byl čas od času veřejnosti zpřístupněn Matematický sál v pražském Klementinu. Budete-li mít někdy tuto příležitost, neváhejte.
Právě Matematický sál a jeho nástropní freska Vám prozradí o duchovním a vědeckém světě Tovaryšstva Ježíšova v 17. a 18. století více, než sáhodlouhé výklady o jejich učenosti.
Ve čtyřech rozích sálu uvidíte zpodobnění čtyř modelů nebeského uspořádání. Na nich demonstrovali jezuité svým žákům vývoj poznání vesmíru od antiky do současnosti / tedy do roku 1703, kdy byla práce na výzdobě zahájena /. Ptolemaios a jeho geocentrický vesmír s kruhovými drahami oběžnic. Koperníkova heliocentrická soustava s planetami obíhajícími Slunce. Tycho de Brahe pokoušející se skloubit oba předchozí modely a dnes již jen astronomům známý model Giovanniho Riccioliho, který je jen jistou obměnou modelu Brahova. Kdo chce vinit jezuity z tmářství, má zde barevné na bílém důkaz jejich snahy porozumět vesmíru a přírodě a předávat získané poznatky i svým žákům.
Až neuvěřitelně působí pohled do každodenního života žáků jezuitských škol. Jistě Vás překvapí, že žáčci nebývali trestáni za různá zlobení a rozpustilosti. Jan Jeník z Bratřic, sám odchovanec svatováclavského semináře, píše ve svých Pamětech: " Rozpustilost neb čtveráctví, když jen v sobě nějaký vtip obsahovalo, nebylo nikdy trestáno, ba, ještě se takového čtveráka mnohé talenty vychvalovaly ". Je však nutno říct, že tato tolerance se rozhodně nevztahovala na studijní povinnosti.
Antonio Possevino, tvůrce jezuitské pedagogické teorie, prosazoval už v 16. století, aby se učitelé snažili o vystižení individuálních vloh, využívali přirozené zájmy studující mládeže a vhodně je usměrňovali. Possevino navrhoval také zadávání určitých testů ke zjišťování individuálních předpokladů žáka a učitele nabádal, aby důsledně rozlišovali mezi nadanými a méně schopnými žáky.
Zvlášť překvapivá může být pro mnohé z nás skutečnost, že jezuité stejnou měrou pečovali o tělesný rozvoj svých svěřenců. Jízda na koni a šerm byly doplňovány běháním na krátké a dlouhé trasy a různým osvojováním tělesné obratnosti, dnes bychom řekli prostným cvičením. Není divu, že nevycválaní jezuitští studenti se s oblibou zúčastnili půtek a šarvátek s vojáky místních posádek v hostincích a nálevnách, přičemž odcházeli téměř vždy jako vítězové. Dobové prameny jsou plné takových zpráv, zvláště pak stížností velitelů posádek na neukázněnost a vyzývavé chování studentských partiček.
Na závěr se vraťme do současnosti. Pokud se Vám současný papež František, první jezuita na papežském stolci, zdá nejezuitsky milý a přívětivý, nedejte se mýlit. Právě svým působením na veřejnosti je typickým jezuitou a budete-li pozorně sledovat jeho laskavé vystupování a vlídnou pozornost, s jakou naslouchá lidem kolem sebe, rázem pochopíte, na čem byly postaveny rekatolizační úspěchy českých jezuitů v 17. a 18. století.
